Dovnitř přepravky

Protože už mě nebavil bordel z Brunďáka v autě, ať už v podobě nesmírného množství chlupů po celém prostoru, nebo blátivých, či jiných stop, písku, kusy porostů a všeho možného jiného, rozhodla jsem se Brunovi na přepravu a tréninky pořídit přepravku. Koupila jsem jednu pro něj akorát, levňoučkou, ale snad kvalitní. Protože Bruno nemá rád stístněné prostory, přežití v přepravce jsme začali trénovat pomocí klikru. Brunďákovi stačilo jednou kliknout za vlezení do přepravky a už to ochotně dělal vždy, když jsme ukázali na přepravku a řekli "dovnitř". Vyklikali jsme i klidné vyčkávání uvnitř přepravky, které teď Bruno zvládá skvěle.

Jediné s čím má problém, je přeprava. Bruno při cestě NĚKAM neskutečně blázní: funí, skučí, kňučí, kvíká, kňíká a naříká. Podle mého je to jen jeho rozmar, protože jakmile jedeme ZPĚT, tak ani jednu z věcí nedělá, je potichu a v klidu si v přepravce odpočívá a spí. Přemýšlím, jak jej naučit být v klidu i při cestě NĚKAM a moc mě toho nenapadá, protože věci jako je míček, hračku, ňamku, či smrad na žvýkání nechává zcela bez povšimnutí. Pokud by někoho z Vás nějaký postup (krom vynervovaného řvaní "drž hubu!", které momentálně aplikuji) napadnul, nestyďte se a napiště to do kecknihy :)