Měchenice 27.11.2011

Nedělní odpoledně jsme se zůčastnili s pražskou partou JRT závodů v agility v Měchenicích. Bylo přenádherné počasí. Mnozí z pesanů překvapili, pro mě byl největším trhákem absolutně bezchybný a profesionální Max. Bára Lerlová mi psala, že stačí, aby zapracovali na slalomu a jsou na jaře připraveni na oficiálky. 

K samotnému závodu. Tratě byli super, přestože byli běhací, krásně se vedly. První běh se nám fakt nevyvedl. Ach ta prokletá kladina..!!! Hnůjek opět nedokázal vyjít až nahoru a protože sem viděla, že je fakt ve stresu, vzala jsem ho a dala ho tam, aby si jí alespoň přešel a sešel. S Bárou jsme to konzultovaly a říkala, že v momentě, kdy jsem řekla "nahoru" vyvalil oči, smrt v očích a ne a ne. Takže to má asi spojené s povelem, nebo s nějakým mým postojem či výrazem, nebo tónem. Po závodech jsme si šli kladinu vyzkoušet a normálně jí přecházel. Dokonce bez zaváhání u zlomu. Kromě Kladiny se mu znelíbilo i áčko (ani mě se nelíbilo), takže šel až na podruhé, odmítnul mi jeden tunel a špatně jsem mu ukázala do jedné skočky. Takže hrůza. V mezičase jsme s Hnůjkem zkoušeli houpačku, kterou jsme trénovali doma a báááájo! Vůbec se nebál bouchání, hezky zónoval, zastavoval, no parádička! 

Jumping byl o poznání lepší než agility. Bruno nádherně vnímal, běžel rychle a mohl konečně ukázat svojí úžasnou výhodu v neskutečných vysílačkách. Úplně jsme při tom běhu cítila takovéto souznění mezi mnou a jím... 

Za mě to byl krásný slunečný den, prožitý s príma lidma a jejich psiskama. Na konci se pesani krásně prolítali, páníci pokecali. Až na některé nedostatky u organizátorů...Bájo.